O fenoménu kulturního šoku nejspíš slyšel již každý, a mnoho z nás se s ním i setkalo. V podstatě se jedná o situaci, kdy se najednou dostaneme do úplně jiného kulturního prostředí, než na jaké jsme byli doposud zvyklí. To samozřejmě není nic, co bychom zvládali snadno. A přitom ona kultura nemusí být až tak odlišná od té naší. Stačí například, když přijedeme do USA, která k nám má kulturně relativně blízko – rozhodně blíže než například některé asijské či africké země. I zde pro nás však bude mnoho věcí nových a leckdy nepochopitelných.

Pokud však v daném prostředí strávíme delší dobu, například proto, že se do dané země přestěhujeme, pak se s největší pravděpodobností časem asimilujeme. Jednoduše řečeno, onu kulturu přijmeme za vlastní, a nakonec nám bude připadat naprosto normální. Nebudeme chápat, co jsme na ní kdysi viděli divného. Pak se ovšem může stát, že bude následovat reverzní kulturní šok.

To je něco, o čem se příliš nemluví, neboť většina lidí nechce příliš přiznat, že jím trpí. V podstatě se jedná o kulturní šok, který utrpíme, když se po dlouhé době zase vrátíme do země svého původu. Stát se to může například pokud člověk žije několik let či desetiletí v cizině, než se vrátí do vlasti. Najednou mu věci, které v době, kdy tu původně žil, připadaly jako normální přijdou velmi zvláštní. Proč se to ale děje, když jsme v oné kultuře původně vyrůstali?

Jednoduše řečeno, postupem času na svůj původní domov zapomeneme. Jistě, budeme jej mít v paměti, avšak paměť rozhodně není pevná jako skála. Naopak, neustále se mění, a tak se upravují i naše vzpomínky. Často tak vidíme například naše dětství přes růžové brýle, neboť naše mysl vytěsnila to špatné, případně tomu přisoudila menší dopad. Když se pak na dané místo vrátíme, může nás pak čekat nepříjemné překvapení.

Jistě, je pravdou, že to není nic příjemného. Pokud jsme však pobývali dlouhou dobu v cizině, musíme s tím počítat. Najednou nám zdejší obyvatelé začnou připadat „divní“, aniž bychom věděli proč, a budeme se cítit jako cizinci. Zde se však není třeba bát. Po nějaké době se opět asimilujeme, a tato fáze pomine.