Raná léta
Jan Masaryk se narodil do rodiny prof. Tomáše a klavírní virtuosky Charlotte Garrigue Masarykových 14. září 1889 a již jeho jméno, které dostal po Janu Husovi, snad předpovídalo jeho velký život.
Se školami měl problémy, byl odmala bystrý a inteligentní, ovšem studijní typ rozhodně nebyl. Celý život si vystačí pouze s dokončenou měšťankou a samostudiem.

Roku 1906, v den jeho maturity na gymnáziu v Praze, odchází „na zkušenou“ do USA, kde spíše živoří, než aby si plnil svůj „americký sen“, pracuje v továrně rodinného přítele Cranea a na pár měsíců skončí v sanatoriu, kde je mu diagnostikována hebefrenie(forma schizofrenie), kterou zdědil po matce a bude jej navždy doprovázet.
Krátce po návratu domů začíná 1. světová válka, a zatímco jeho otec je ve světě a prosazuje vznik Československa, Jan se stará o koně c. a k. armády.
 
Ve službách Československa  
Přichází 28. říjen 1918, válka končí, vzniká Československo, Jan se stává synem prezidenta a ze stínu svého otce již nevyjde.
Za přispění TGM se stává ceremoniářem Hradu, od dalšího roku je členem Ministerstva zahraničí a během roku 1920 působí jako chargé d’affaires ve Washingtonu. Od dětství hraje na piano, díky matce Američance má brilantní angličtinu, vlastní neotřelý smysl pro humor a přehled o světovém dění, je tedy velmi oblíbeným společníkem a upevní vztahy ČSR s USA.
Po smrti matky roku 1923 a předčasném odchodu milovaného bratra Herberta během války trpí depresemi, jeho kariéru diplomata to však nezastavuje.
                                                        
2. světová válka
Po odchodu z USA se stává velvyslancem ve Velké Británii, tuto pozici opouští na protest proti Mnichovské dohodě 1. října 1938. Odjíždí opět do USA, kde má sérii přednášek o situaci v Evropě, mezitím zde potká spisovatelku a hudební kritičku Marcii Davenport, která se stane jeho životní láskou.
Se začátkem války, v září 1939, se přesouvá do Londýna a dalšího roku se stává ministrem zahraničí čs. exilové vlády, jeho rádiové vysílání v BBC „Volá Londýn“ učiní z exilové vlády jednu z hlav protinacistického odboje a z Jana takřka válečného hrdinu.
 
Poválečné období
Masaryk zůstává ministrem a nic na tom nemění ani komunistický puč 25. února 1948, odpovědí na otázku „proč tak učinil?“ je asi jeho výrok „vždy jdu s lidem“.  
V noci z 9. na 10. března, den před oficiálním představením nové vlády, Jan Masaryk umírá.
Ráno je nalezen pod okny svého bytu v sídle Ministerstva zahraničí v Praze.
„Případ Masaryk“ dodnes není vyřešen, vyšetřování proběhlo několik, to první má závěr „sebevražda“ (Masaryk se prý nesmířil se svým osudem zůstat jako demokrat ve službách komunismu), to poslední, z roku 2003, končí výsledkem „vražda-pachatel neznámý“. I dnes se však objevují dokumenty a výpovědi, které vždy domnělou historickou skutečnost pozmění. 
Ale to, co zde Jan Masaryk zanechal před onou nocí, je nezpochybnitelně cenné dílo, které naši vlast proslavilo po světě a my bychom za to neměli vzpomínat jen na jeho otce, velkého TGM, ale i na něj.